Při úvahách o tom, jak vést firmu, vycházím jak z mé profesní zkušenosti – malé i velké softwarové firmy (celkem tak 12+ let na pozici vývojáře, a kus z toho scrum mastera), tak z mé skautské zkušenosti (družiny, vedení oddílu, kurzu, tábora) a z dalších jsem si vydestiloval několik zásad, které jsou těžké pro řízení čehokoliv, ale podle mého názoru dlouhodobě převažují pozitiva. Mezi jinými jsou to: možnost dělat chyby, transparence (otevřenost), důvěra. Tyto věci jsou součástí kultury "svobodných firem" a takovou se chceme stát.
Transparentnost je těžká, v gastru dvojnásob. Jako "šéf" (chci se toho označení zbavit) dávám k dispozici všechny informace o peněžních tocích ve firmě, kolik co stojí, kolik se na čem vydělává, kolik máme peněz na účtu, kolik dostane provozní, kolik který zaměstnanec, kolik se vydělalo každou konkrétní směnu, jaké bylo spropitné (placené kartou). Jaké máme smlouvy a s kým. Zaměstnance (které) to samozřejmě moc nezajímá, :) ale ví, že se na to můžou podívat.
Zatím nemáme všechny tyto dokumenty dostupné komukoliv zevnitř kdykoli, čísla a podobně ukazuju jednou měsíčně, odpovídám na cokoliv. Ideální by byla viditelnost celou dobu. Ale nejsem si zatím jistý, jestli to nemůže nějak škodit. Zaměstnanci samozřejmě ví, kolik z toho dostanu peněz já jako majitel. Nic. :) Podnik je sice v provozním zisku, ale částečně si vytváříme polštář na horší času a částečně si splácím úvěr, který jsem bezúročně podniku poskytl ze svého. Ale jestli to budeme dělat dobře, budu ok s tím, aby věděli, kolik peněz dostanu za to "zorganizování a udržování kolotoče"? Že moje "hodinové sazba" v zaběhnutém podniku s vysokým stupněm delegace bude vysoká?
Tato část transparence je vlastně snadná. Jde o to přesvědčit mě samotného, že to chci zveřejňovat a při náboru zaměstnanců je s touto skutečností smířit.
Těžké je vychovat nás všechny k otevřenosti v případě poskytování zpětné vazby a v případě přiznání chyb. Největším nepřítelem je podle mě české školství, které nás učí, že chyba je špatně, nikoli příležitost k růstu a ponaučení. Dále podnikání v gastru je chronicky plné šedé a černé ekonomiky, podvodů na státu, flikování, zakrývání a mlžení. Pokud se mlží "nahoru" ohledně daní, EET, odvodů a podobně, tak se kultura mlžení nezbytně rozlívá do podniku samotného a mlží se i kolegům, řízení, do výkazů a podobně.
Upřímně píšu, že se snažíme podnikat podle regulí a do šedé zóny se uchylujeme jen v případech, kdy by to zabránilo existenci podniku (zatím nenastalo), nebo by s tím bylo neuvěřitelně papírování pro nic. Ale nejsou tam úplně "čisté" dělící čáry. Třeba bar máme ofiko zkolaudovaný pro 24 lidí. Co když jich tam najednou přijde 30? Máme ty lidi vyhazovat?
Nebo, virtuální případ, kdyby třeba náš online marketing někdo dělal kvůli cestování ze zahraničí (ale i z česka), měli bychom to správně vést jako pracovní cestu, nebo práci ze zahraničí. Bylo by s tím šílené byrokracie, a tak bychom na to v tomto případě kašlali.
Jinak platíme daně, reportujeme všechny naše příjmy, jsme připojení k EET, reportujeme zaměstnance ze zahraničí (věděli jste, o kolik je složitější zaměstnat člověka ze Slovenska?), máme revize, máme BOZP a hromadu podobných nesmyslů, a fakt se snažíme být Mirkem Dušínem ve Stínadlech. :)
Nejčastější selhání transparence je v komunikaci s barmany. Není to zlý úmysl, ale často snaha o zjednodušení si života, o které přece nemusí vědět každý. Příklad - každý večer vymýváme přívodní trubky s pivem (propláchne se to čistou vodou, která v nich zůstane přes noc, jednou za cca 14 dní se dezinfikují chemicky). Stalo se nám, že barman toto zapoměl večer udělat a druhý den, když měl směnu znovu, trubky vyčistil vodou a nic se nepoznalo.
Co se mělo stát lépe: barman by toto napsal, že se to stalo, co s tím udělal a společně bychom zkusili najít co dělat příště, aby se to nestalo. Třeba napsat cedulku. Nebo udělat lepší checklist. Přivázat klíče od baru k vyplachovací vodovodní prodlužce. Dát všem barmanům do telefonu upomínku. Nebo prostě "nic", protože se to stalo výjimečně.
Já, jako osoba, která zatím nastavuje tyto standardy komunikace, ovšem ani nemůžu dotyčnému vynadat, protože bych příští vstřícné chování spíš odradil. Místo toho se vždy bavíme znovu o tom, co nám tato hodnota transparence může přinášet a že za chybu nikomu hlavu neutrhneme. Zopakovat, že se máme rádi a že jsme kamarádi a ano, že toto není obvyklé řešení z oboru gastro, kdy se za pochybení strhne malá část mzdy jako trest, nebo se tomu člověku prostě vynadá.
Často v podnikání něco pokazím já. Vtipné je, že na to často ani nikdo nemůže přijít, protože moje práce nemá "popis práce". A tak se snažím říkat, co se mi nedaří, transparentně, aby to jako bylo standardní.
K této vyšší metě nyní směřujeme. Abychom uměli být otevření všichni.
Další (zřejmě nedosažitelná) úroveň transparentnosti je zveřejnit všechny tyto informace úplně komukoliv. Zákazníkům, náhodným kolemjdoucím, internetu. Upřímně, přemýšlím o tom, jak by podnikání vypadalo, kolik by vzbudilo závisti, kolik zlých řečí a kolik podpory, kdyby bylo celé účetnictví a všechny procesy veřejné. Kdyby bylo jasné, kolik % každé odehrané hodiny je zisk majitele, či mzda barmana. Bylo by možné mít veřejně naše interní komunikační kanály? Kde si píšeme o tom, co jsme pokazili a proč nebylo vytřeno za barem a pokud bylo, proč to sakra tak lepí? Byl by to konec, nebo by nás to donutilo jít na novou úroveň kvality komunikace? Jsme na takovou úroveň připravení?
Těžká rozhodnutí v době COVIDu, o kompetencích a pravidlech
Jaká míra transparentnosti a otevřenosti je vůbec v podnikání možná?